Kobercem je dnes myšlena podlahová textilní tkanina. Její historie je velmi dlouhá a druhů je také samozřejmě velmi mnoho.
Obvykle klademe původ koberců do Asie, případně do Arábie, a právě jedním z jejich druhů je i koberec perský. Poznat ale, že jde vysloveně o perský koberec, je pro laika obtížné. Snad tímto článkem trochu poradíme se v tom vyznat. Problematika výroby koberců je však velmi náročná, proto berte naši stručnost s rezervou.
Historie
Perské koberce se začaly tkát někdy kolem roku 500 před naším letopočtem, kolem roku 400 př.n.l. o nich píší řečtí autoři. Nejstarší perský koberec se dochoval v mohyle Pazyrycké kultury na Sibiři. Je starý asi 2.500 let a je vystaven v leningradské Ermitáži. Původně se koberce kladly nejen na zem, ale i na stěny, z toho se později vyvinul gobelín.
Technika vazby
Znalost rozlišení podle druhů je právě odlišení podle vazby. Z klasických asijských vazeb se používají nejčastěji dva způsoby, perský a turecký uzel. Jejich základním rozdílem je, že uzel perský, jinak také zvaný senneh nebo farsibaff, je asymetrický. Jeho vlasová nit má uzel kolem jedné osnovní nitě a druhou osnovní niť obtáčí jen smyčkou. Turecký uzel, zvaný jinak ghirdes, je symetrický, protože vlasová niť se rovnoměrně ovíjí kolem dvou osnovních nití a oba konce vlasové niti vycházejí na povrch koberce mezi těmito osnovními nitěmi. Pro jednoduchost bychom to mohli vyjádřit tak, že perský uzel je ve tvaru L a turecký ve tvaru U.
Uzel se váže od konce nitě a po uvázání se niť odstřihne. Konec vlasové nitě se pak navádí do další dvojice osnovních nití. Každou řadu uzlíků je nutno zpevnit tak, že přes všechny osnovní nitě se vede jeden nebo dva útky, které se přirazí k hotové tkanině, tedy k řadě nových uzlíků, zvláštním hřebenem. Pak následuje další řada uzlíků.
Asymetrické uzly umožňují vytvářet více zakřivené tvary, třeba květiny, symetrické uzle se více hodí pro přímočaré a geometrické tvary. V mnohém však záleží na zručnosti tkalců, než na použití určitého typu uzlu.
Na perských kobercích se ještě setkáme s uzlem, který propojuje čtyři osnovy, místo dvou. Říká se mu jufti a používá se často na velkoplošných kobercích, aby se ušetřit materiál a čas. Ovšem výsledkem je řidší tkaní, a tím pádem je i koberec méně odolný a méně trvanlivý.
Materiál
Na koberce se používají všechny přírodní materiály, vlna, bavlny i hedvábí. Na osnovní nitě používají kočovné kmeny i kozí či velbloudí srst.
Kvalita
Kvalita koberce se hodnotí podle počtu uzlů na m2, kdy se počítá na tisíce. Pokud jich je pod 25 tisíc, jde o hrubé tkaní, velmi jemné má víc jak 400 tisíc uzlíků, některé nejjemnější dosahují počtu k miliónu uzlíků na metr čtvereční. Protože jde o ruční práci, nelze najít dva stejné koberce, každý je unikát. Koberce se po dokončení ještě střihají, což je velmi odborná práce.
Jak můžeme vidět třeba na dokumentech, ručně je zhotovují ženy, které sedí vedle sebe. Zručná vazačka dokáže navázat až tisíc uzlů za hodinu. Práce na velkých kobercích je velmi zdlouhavá, trvá i několik měsíců, proto jsou originální koberce velmi drahé.
Vzory
Základním znakem perských koberců je, že mají velkou středovou oblast obklopenou širokými primárními a sekundárním pruhy. Ve středu je pak obvykle květinový vzor, nebo arabesky, ale také obojí. Hlavní obvodové zdobení je různě dělené, podřízené centrálnímu vzoru. Většina malých ozdob se zde opakuje, ale je důležitá rovnováha a symetrie, určitě alespoň v jedné ose (svislé). Pokud jde o symetrii podle podélné osy, je obvykle jen přibližná. Protože koberce jsou nejdůležitějším kusem nábytku z tradičních asijských místnostech, vzory vycházejí od středu do všech směrů.
Moderní výroba
V obchodech se tak obvykle setkáváme s koberci již tkanými průmyslově na speciálních strojích a používají se výhradně umělá vlákna. Většinou jde o polyamidy a následují polypropylenové filamenty, výjimečně jde o vlněná vlákna. Oproti uzlování se zákrut kobercových přízí velmi často fixuje pařením (heatsetting), čímž se dokáže, že se konce vlasových nití na kobercích nerozevírají, a tak se zvýší užitná hodnota takové podlahové krytiny. Vzory se však již opakují, ale i tak je „perský koberec“ vynikajícím doplňkem staromódní i moderní domácnosti. Jde o to si jen najít správný vzor a vhodné barvy.
