Minimalismus je jeden ze slohů, který se zrodil v polovině 20. století, kdy navázal třeba na funkcionalismus. Oba slohy mají mnoho společného, zejména jednoduchost a účelnost. Nejdříve se prvky minimalismus objevily v sochařství a malířství, ale pak se dostal i do užitého umění, řemesel, a s nimi i do našich domácností.
Základem minimalismu je skládání jednoduchých prvků, většinou geometrických tvarů tak, aby se dosáhlo co největšího účinku a použitelnosti. Právě proto tu chybí jakákoliv zdobnost, dekory a podobně. Na těch mnohdy stavěly slohy minulé, v minimalismu se dává možnost vyniknout právě jednotlivým tvarům předmětů a materiálu.
Minimalismus v domácnosti
Byt je potřeba řešit jako prostor. Místnost se proto tvoří převážně z jednoduchých kubických či geometrických forem s tím, že hlavním prvkem zájmu je účelnost a jednoduchost. Je známo, že výtvarníci či designeři nábytku, ale i domácích spotřebičů i přístrojů, se snaží jednotlivé výrobky zjednodušit, usnadnit jejich používání, a to je právě jeden ze směrů minimalizace. Minimalismus zbavuje prostor kolem nás od všeho, co zde není nutně potřeba. Tak třeba známe snahu několika amerických minimalistů navrhovat výtvarně prostorové kompozice tvarů nábytku. Chybí především zdobnost, ale ta je nahrazena kvalitními materiály, jako jsou dřevo, kov, umělé hmoty, koženka, sklo a podobně. Ty mohou vyniknout právě na tvarově oproštěných a jednoduchých formách. Celkový vzhled místnosti je pak střídmý, až asketický. Na druhou stranu je tu ale velký prostor pro individualismus.
Minimalismus v interiéru
Minimalismus v interiéru má mnoho výhod, protože při jeho použití si třeba naprosto zjednodušíme úklid. Především máme v místnosti minimum nábytku, nejsou zde žádná složitá zákoutí, nábytek a předměty mají rovné plochy. Minimalismus určitě není směrem pro toho, kdo má rád kolem sebe plno věcí, které mu něco připomínají, nebo kdo má rád kolem sebe plno hezkých věcí. Většinou to jsou pro nezasvěceného stejně neužitečné drobnosti. Ani tak minimalismus není pro ty, kteří jsou milovníky dekorací, ornamentů, na tom všem se přece usazuje prach. Pořádek v minimalisticky upravených prostorách se proto vytváří jednoduše, prostota se tu snoubí se vzdušností a čistotou, a to je právě jeden z hlavních ukazatelů minimalismu.
Minimalismu a barvy
Vedle materiálů minimalismus staví i na barvách. Ty jsou snad jedinou možností, jak nábytek ozdobit. Ale i tak jde většinou o pastelové barvy, ale jejich základem je i tak bílá a šedá. Jiné tóny se povolují do kompozic nábytku na doplňcích v podobě koberečku, tapety na stěně, bytové textilie a podobně. Ale barva tu nic nemění, základem je zásada tzv. čistoty materiálu, tedy co je dřevo, bude dřevem, sádra zůstane sádrou a podobně. Minimalismus preferuje kvalitní materiály, takže i jednoduchý prostor tu může mít velkou výtvarnou hodnotu. Kvalita tu má vyšší hodnotu než kvantita.
Minimalismus na závěr
Výčet předností minimalismu by nás mohl nadchnout, ale přeci jen si neodpustíme asi hlavní
nedostatek, a to je při úspoře nábytku nedostatek úložných prostor. Když jsme mladí a zařizujeme si by, určitě je minimalismus naprosto dokonalý, ale pak přijdou děti, nehromadí se určité i přebytečné věci, kterých se z určitých důvodů nechceme zbavit, a jsme s minimalismem na štíru. Co jsou nám platné sebekrásnější a materiálově nejkvalitnější sedací soupravy, když nám chybějí prostory, kam uložíme prádlo, oblečení a podobně. Tady se minimalismus vrací ke stylům předešlým, třeba ve formě vestavěných celo-stěnových skříní, k nábytku s úložným prostorem, ale také k samostatným skladovým místnostem, šatníkům apod.
Ale pro kuchyně je minimalismus asi to nejlepší, protože kuchyně zařízená minimalisticky se vyznačuje tím, že komponuje elektrospotřebiče do linky, vše je tedy její součástí. Jsou i tendence k multifunkčnímu vybavení, aby se mohl například kuchyňský kout využít nejen k vaření, ale také k podávání jídla.
Poslední trendy některé zásady minimalismu zjemnily, protože až asketické zařízení se otevírá pohledu do přírody, ale nejen v barvách, ale i s živými květiny, případně i nějakým uměleckým dílem, sochou, obrazem a podobně, které se pak mohou stát osou kompozice celé místnosti, zejména obývacího pokoje.
