Asi si říkáte, cože je to za titulek, jak by neuklízení hraček mohlo bolet? My říkáme, že mohlo, a ne vašeho potomka, ale vás. Jen si představte, jak se noci jdete napít a šlápnete na dřevěný váleček ze stavebnice, ještě „lepší“ je pak kostička z Lega, po které již následuje jen bolestivé nadávání.
Anebo povalující se plyšák v místech, kde jste se nečekali a možný následný pád… Tak tohle vše vás čeká, jestliže nenaučíte své potomky si každý večer, než půjdou spát, uklízet své hračky.
Přitom můžete začít už do batolícího věku, sice vám dítě nebude až tak rozumět, ale bude vás napodobovat. Ideální věkem jsou pak tři roky, to už dokáže pochopit, co po něm chcete a proč. Však to znáte, co se v mládí naučíš…
Pokud to jde, nepřikazujte
Nechcete-li svému dítěti hned od počátku úklid zprotivit, zapomeňte na příkazy a takové ty „vyděračské“ věty ve stylu: „Dokud neuklidíš, nejdeme ven“, případně „Mazej si uklidit!“.
Naopak se obrňte trpělivostí, dítěti prostě to uklízení bude trvat déle a nebude tak dokonalé, jako když to uděláte vy. Nezapomínejte na to, že i dítě má ve svém úklidu systém, byť se vám to nezdá, ale jen si vzpomeňte, kolikrát mezi hračkami nemůžete něco nalézt a dítě vám to spolehlivě přinese.
Důležité je, aby vědělo, že se po hraní uklízí. Vytahá si hrnce v kuchyni? Klidně, ale pak je spolu zase uložíme.
Úklid hrou
Mnozí z vás již postřehli, že dítě se nejlépe učí prostřednictvím hry, zábavy. Takže toho využijte i při úklidu, přestože my dospělí víme, že úklid je v podstatě nuda k zoufání.
„Pojď, uklidíme ty hračky, jinak sem přijde skřítek Nepořádek, co bere rozházené hračky. Že nevíš, do které krabice patří tohle auto? Posbíráme hračky, abychom to tu měli pěkné. Já ti s uklízením pomůžu, jen nevím, co do kterých krabic patří. Pojď, dáme si závody, kdo dřív naplní krabici hračkami…“, a tak nějak podobně s dítětem komunikujte a nenásilnou formou ho posouvejte k úklidu. Ideální v tomto směru je, aby děti měly doma krabice, do kterých si hračky uklidí, či otevřenou polici.
Chce dítě pomáhat? Využijte toho
Pokud má váš potomek touží vám ve všem pomáhat, tedy i při úklidu, přivítejte to a využijte toho. Není na škodu, když se pokouší zametat, luxovat, vypnout myčku či utřít prach. Sice to po něm nenápadně musíte předělat, ale pro dítě je to přínos velký, takže podporujte a chvalte a děkujte. V pubertě a dospívání se často dostanete do zcela opačné role, a co byste kolikrát za to dali, aby si váš junior alespoň jednou týdně svůj pokoj vyluxoval nebo po sobě ustlal…
Dítě se při úklidu i učí
Vezmete-li úklid s dítětem za ten správný konec, pak si dítě nejen osvojí uklízecí návyky, ale rozhodně se při tom i učí. Nevěříte? Tak co třeba: „Tady do té krabice dáme všechna červená autíčka. Támhle do té dej všechno ovoce. Sem dáme zvířátka, která nás dnes nezlobila a tady zavřeme ta, co zlobí“, atd. Vidíte, že to jde, fantazii a kreativitě se meze nekladou.
Mít stále perfektně uklizeno je nesmysl
Jestliže máte děti, tak udržovat sterilní prostředí a mít neustále naklizeno je nesmysl. Jednak takové prostředí vašemu dítěti nesvědčí, neboť trocha té špíny je důležitá pro jeho imunitní systém, aby si tělo bylo schopno vytvářet protilátky na infekce, a potom dítě potřebuje mít prostor, kde si bude hrát, kde bude mít svůj svět i s tím nepořádkem, který k tomu patří. Vystavit mu hračky, aby se na ně jen dívalo, snad nemůže nikdo z dospěláků myslet vážně.
Shrnutí – několik zásad
- Pobídku k úklidu prezentujte tak, aby to dítě necítilo jako trest.
- Uklízejte spolu, jste jeden tým.
- Úklid pojměte jako hru, ne jako váš rozkaz.
- Občas nechte dítě udělat nepořádek, ale pak byste se měli dát do úklidu.
- Naučte ho, že na hraní má svůj pokoj (občas kuchyň či obývák), ale ložnice je zakázané území, to je jen vaše.
