Bidet je pro mnohé lidi neznámou věci. Mnohdy se považuje na zařízení k mytí nohou nebo jako výlevka. Ale je to ve skutečnosti zařízení, které je doplňkem vybavení koupelny určené k lidské hygieně.
Bývá umístěné tak, že mohl být také zaměněn jako čistě mužské zařízení, pisoár, či mušle, zejména pro menší postavy. Ale není tomu tak, je to v podstatě umyvadlo určené pro očistu intimních částí lidského těla mužů i žen. Obvykle se použije po skončení činnosti na záchodě, tedy po močení či defekaci, ale požívají ho zejména ženy k intimní hygieně při menstruaci.
Bidet a jeho počátky
Bidet jako slovo pochází z původně francouzského významu poníka. Toho nepřipomíná, ale je to proto, že se na bidetu sedí právě podobně, jako na poníku. Přesný rok, kdy se začal používat, není znám. Podle některých to bylo již na konci 17. století, ale určitě se o něm ví, že existoval v roce 1710. Pokud jde o jméno, největším adeptem na vynález bidetu má Christophu Des Rosiers, který ho údajně vymyslel pro francouzskou královskou rodinu. Největší rozvoj výroby, ale také použití tohoto zařízení, se datuje na přelom 19. a 20. století. Tehdy díky masové městské výstavbě došlo k rozvoji instalatérství a hromadné dodávce vody do obytných budov. Na zamyšlení také dodejme, že bidet byl nejdříve umisťován v ložnicích, ale teprve později se přesunul do koupelen. Asi také sloužil jako hygienické zařízení i v domech s červenou lampičkou, aby dáma nemusela opouštět pokoj.
Proces použití
Pokud si chceme na bidetu umýt vnější genitál a řitní otvor, musíme si dřepnout velice nízko. Omývání pak probíhá proudem vody. Taková technika je samozřejmě hygieničtější, než jen použití toaletního papíru, ale musíme mít poblíž ručník a také hadr na otření podlahy, čemuž se asi nevyhneme. Navíc bidet musí také stát v bezprostřední blízkosti toalety, aby mohl plnil svou funkci. Pokud jde o druhy bidetů, používají se stojící nebo závěsné. Ovšem moderní doba přinesla velkou inovaci, která nahradila bidet bidetovým sedátkem nebo bidetovou sprškou. Pak je ale součástí záchodové mísy, tedy jde o kombinaci bidetu a klozetu. Tato verze přišla na trh v roce 1960, a je především určená pro malé koupelny. Bidetová tryska je zde budována přímo do límce klozetové mísy a ovládá se pákovou baterií umístěnou vedle klozetu, většinou na zdi.
Popularita bidetu
Bidet není v naších bytech tradičním vybavením koupelen, a jak bylo naznačeno, mnozí toto zařízení ani neumějí používat. Je to určitě otázka tradic a vcelku i zeměpisného pásma. Pro nás je to asi tím, že se s ním nepočítalo zejména při hromadné panelové výstavbě a následně tím se ovlivnily uniformované koupelny i v soukromé výstavbě, a to i na venkově. Toaletní papír u nás také není v nedostatku, a jeho použití je jednodušší. Naopak je bidet tradiční součástí koupelen v jihoevropských zemích, jako jsou Řecko, Itálie, Španělsko, Portugalsko, ale i Francie. S bidetem se proto setkáme i v zemích, na které mají tyto státy vliv, jako jsou třeba Argentina a Uruguay. Zde se uvádí, že bidet je umístěn v 90 % domácnostíech. Ale ani Asie nezaostává, bidet najdeme často i v Japonsku, kde je dokonce běžnou součástí vybavení veřejných toalet. Ale technika od roku 1960 pokročila, a dnes se již můžeme setkat s bidety elektronickými.
Pokud jde o zdravotní hledisko proti toaletnímu papíru, je mokrá očista v bidetu důležitá i jako prevence proti různým infekčním nemocem a při výskytu hemeroidů.
Závěr
Když si budeme pořizovat novou koupelnu, máme vlastně dvě možnosti, ano či ne. Ale tady si přesto nedovolíme podotknout, že bidet je snad záležitostí i určité vrstvy lidí, protože se najde určitě ve skutečně lepších hotelech, kam někteří ani třeba nikdy nezavítají. Na druhou stranu nejde zase o tak velikou investici, aby nemohl být v každé větší koupelně, kde se může stát, že si na jeho použití buď zvykneme, nebo překvapíme tím některou z návštěv, které ho používají.
